Michale, kdybyste měl něco říci o parkouru, co by to bylo?
Nejobecněji se dá říci, že parkour je disciplína, při níž se traceur [z franc. trasér], muž, nebo traceusse [z franc. traséz], žena, dostává z bodu A do bodu B nejkratší cestou za nejmenšího energetického výdeje. Proto se také této disciplíně říká l’art du déplacement (umění pohybu - odněkud někam). Není to vlastně ani sport, protoženení soutěžní, ačkoli takové snahy už tu jsou.

Odkud se parkour vzal? Donedávna jsem si myslela, že parkur (zde správně, pozn. redakce) je skákání na koni přes překážky.
Nejste tak daleko od pravdy, paní redaktorko. Parkour vychází z francouzského tělocvičného systému George Héberta, tzv. Přirozené metody, „la méthode naturelle“ z přelomu 19. a 20. století. Ten nechal pro koloniální vojáky postavit cvičnou běžeckou dráhu s překážkami, známou později jako „le parkour du combattant“, což se volně překládá jako „Cesta bojovníka“.