PARKOUR A JEHO DEFINICE

Přečtěte si nezkrácený rozhovor mezi redaktorkou Express FM Martinou Hoblovou a naším instruktorem Michalem Filipinem. Seriál začínáme článkem, co je to parkour.

Co to vlastně je parkour?

Parkour je filozofický tréninkový systém. Je to pohyb přes překážky z bodu A do bodu B co nejkratší trasou a co nejefektivnějším způsobem s co nejmenší ztrátou energie. Z hlediska filozofického se přibližuje myšlence kalokagathie – Ve zdravém těle, zdravý duch. Je to každodenní posilování, trénink síly, technik a mentality. Učí překonávat překážky i na psychologické úrovni.

Jaká je jeho historie?

Tak to bude hodně dlouhá krátká historie. Le parkour pochází z francouzského tělocvičného systému, který založil francouzský důstojník a pedagog Georges Hébert na začátku 20. století. Systém známý jako "Přirozená metoda", francouzsky Méthode naturelle, zahrnoval běžná cvičení – chůzi, běh, skoky, hody, lezení po čtyřech, zápas a dechová cvičení. Z této metody vyvinul Hébert pohybový útočný systém pro francouzské vojáky zvaný le parcours du combattant, který do češtiny volně překládáme jako "cesta bojovníka". Některé starší zdroje tak zařadily současný parkour mezi bojové sporty.

Za zakladatele parkouru, tak, jak jej známe, a teď pozor, bez salt, označujeme Francouze Davida Bella (čti david bel, nikoli dejvid), kterého ovlivnil, co se pohybu a mentality týče, jeho otec, vojenský hasič, Raymond Belle.  D. Belle trénuje převážně v kolébce francouzského parkouru, v Lisses, kousek od Paříže. Společně s dalšími traceury (osobami trénujícími parkour, tedy nikoli parkouristy, jak se dnes říká) zakládá skupinu Yamakasi, ve které se setkává se Sébastienem Foucanem, pozdějším zastáncem freerunningu. Belle byl pro své výkony často obsazován do filmů a při jednom z natáčení byl po diskusi s hercem H. Koundé utvořen i název pro pohybový systém – "le parkour". Jak jsem již zmínil, systém se rozděluje později na parkour a freerunning, tedy "parkour bez salt" a se "salty". Na nějakou dobu pře, zda je pohyb parkour nebo už freerunning, rozdělila komunitu. Část laické veřejnosti mylně usuzuje, že parkour a freerunning je to jedno a to samé. No řekněte, když potřebujete utéct před výbuchem, budete metat salta? (směje se). Jak se ale komunita vyvíjí a stárne, přidali se k parkouru i prvky trickingu (kopy s rotací).

Ještě k historii, pod záminkou sjednocení a záštity nás 28 českých traceurů/parkouristů založilo v České republice v roce 2015 Českou asociaci parkouru (ČAPK). Světová gymnastická federace (FIG) se rozhodla v roce 2018, že přijme proti vůli velké části parkourové komunity parkour za svůj, a tak v roce 2019 vznikla u České gymnastické federace Parkourová komise. Já jsem ale osobně zůstal věrný původní myšlence, že parkour je parkour a ne gymnastika, tedy #wearenotgymnasticweareparkour, a jako radní ČAPK jsem v roce 2019 kandidoval úspěšně na post předsednictva ČAPK a hájím negymnastickou myšlenku parkouru dále.

K čemu je tento sport dobrý co se fyzického/psychického stavu týká?

Způsob, jakým jste otázku položila, naznačuje, že už něco o parkouru víte. Ano, parkour ovlivňuje nejen fyzickou, ale i psychickou stránku. Parkour vás učí posilovat komplexně celé tělo, jak pravou, tak levou stranu. Díky běhu, skokům a lezení budíme zdání, že popíráme fyzikální zákony. Nepopíráme. Využíváme. Skrze rutinu každodenního tréninku se člověk učí odpovědnosti, posiluje své sebevědomí, vnímá zřetelněji realitu. Old school traceurky a traceuři si budou pamatovat heslo parkouru (mám ho vytetované na předloktí, aby mi říkalo, proč to celé dělám) vzniklé právě z hébertismu "être fort pour être utile" = být silný, abych byl užitečný. Díky nasbíraným dovednostem jste užiteční následně pro okolí, můžete snadněji pomáhat, přijímáte roli vůdce nebo "sběrače odpadlíků". Parkour hodně posilujte sebevědomí. Měl jsem za tu dobu, co působím jako mentor/instruktor, dva klienty, kteří uvažovali o ukončení života. Díky tréninku, tomu přesahu překonávání i psychických překážek, se dali zpět dohromady a dnes normálně fungují.

Od kolika let je to možné a co musím mít za dovednosti/předpoklady?

Dobrá otázka. Dříve jsem na školení z hlediska osifikace kostry uváděl dolní hranici 12 let. Všiml jsem si ale, že na základě požadavků veřejnosti se postupně dolní hranice začala až nezdravě snižovat. Dnes se mi běžně ozývají rodiče s 3letými dětmi. Šílené. Nerozumím tomu. A rodiče 6letých mi hlásí, že už skáčou salto (neskáčou, dělají nepovedený kotoul). Bohužel, ne vždy se dostanou děti do rukou expertů – vyškolených instruktorů, jako je v ČR Barbora Vašurová, která se zaměřuje právě na parkour s malými dětmi. Ta využívá právě velké množství cvičení z přirozené metody, takže v jejích hodinách uvidíte i např. hody molitanovými kostkami a všemožné hry, což se od reálného technicko-silového parkourového tréninku liší. Já osobně přijímám do kurzů děti od 8 let, ale mají individuální plán a mají ode mě nastavené normy, co s ohledem na jejich věk mohou a nemohou dělat. Co se týče předpokladů, myšlenkou parkouru je, aby jej mohl dělat každý, tedy i dívky a ženy – ty si v parkouru považujeme. Jako rodič bych měl ovšem předem zauvažovat, pokud jsem svého obézního chlapečka po 2 letech odtáhl od počítače, zda ho dát do skupinové lekce. Tím ale neříkám, že trénovat nemůže. Ale ze začátku to bude na individuální plán spojený s redukcí hmotnosti.

Čím hlavně se odlišuje například od gymnastiky nebo dalších sportů?

Pro pochopení širších souvislostí, všimněte, že jsem zmínil, že parkour pochází z francouzského systému. Naopak, systematika gymnastiky, se kterou si část veřejnosti parkour plete, přišla z pera Švýcara J. Pestalozziho a Němce J.G. Muthse a byla ovlivněna jak Lingovou švédskou zdravotní gymnastikou, tak samotným G. Hébertem, který odmítal cviky umělé. Kdybychom v současnosti měli hledat sport, který je parkouru nejblíže a má i stejný základ, tedy le parcours du combattant, byť jsou rozdíly na první pohled zřejmé, tak je to překážkový sport, anglicky obstacle course racing (zkratka OCR), který má i vlastní Českou asociaci překážkových sportů. V ČR jsou nejznámější závody jsou asi Spartan Race nebo Gladiator Race. Podobnost bychom našli i u hasičského sportu.

Jaké všechny překážky jsou k parkouru vhodné? Jaké jsou nejtěžší a proč / nejlehčí a proč?

Odpovím okliknou. Když jde traceur po ulici, vidí vhodné překážky všude. I moje manželka se už naučila překážky "číst" a letos na dovolené mi říká: "Tady by to šlo, viď?" a ukazovala na kostel, ačkoli jsem nebyl v tréninkovém oblečení a ona sama netrénuje. A rovnou začala, a správně, ukazovat, kudy by to šlo se dostat na střechu. Takže odpověď, vhodná překážka je jakákoli, kterou dokážu zdolat nebo kterou dokážu "se pokusit" zdolat, tedy strom, sloup, zeď. Proto někdy říkám svým dětem i dospělým v tréninkových lekcích Vnímej zeď jako cestu, ne jako překážku. Cesta je všude. Nejtěžší překážkou je naše hlava (myšlenky, únava), naše (nepřipravené) tělo. Nejlehčí překážka je ta, která je za mnou.

Jaké jsou nejběžnější a nejpoužívanější prvky?

V začátcích, ale i později, se neobejdete bez rollu (který vás má chránit při dopadu z výšky nebo nepředvídané situaci). Dalšími častými je speed step, speed vault, turn, reverse a kong vault a snad nejcharakterističtější skoku – precise jumpu, volně skok na přesnou vzdálenost snožmo.